Sponsored

Platební brána ukrajuje marži ještě před tržbou

Platební brána se v e-shopu často vybírá podle jedné viditelné sazby: kolik procent si vezme z platby kartou. Pro malý obchod je to ale jen začátek. Skutečnou cenu tvoří i fixní částka za transakci, měsíční paušál, poplatek za výplatu peněz, cena refundace, chargeback a čas, kdy se peníze z brány dostanou na běžný účet. U zboží s nízkou marží nebo nízkou průměrnou objednávkou se tak platební komfort může proměnit v náklad, který obchodník pocítí dřív než samotný výnos.

Český trh navíc nemá jednu jednoduchou sazbu. GoPay po promo období uvádí pro běžný tarif sazbu 0,95 % + 0 Kč a měsíční provoz 80 Kč při obratu do 50 000 Kč. ThePay pracuje s obratovými hladinami od 0,99 % do 0,79 % a s paušálem 139 Kč jen v nejnižší hladině. Comgate má vedle startovní akce také tarif Easy s běžnou sazbou 1 % + 0 Kč pro spotřebitelské karty vydané v EU a tarif Profi s běžnou sazbou 0,67 % + 1 Kč. ČSOB u nabídky Start ukazuje minimální poplatek 0,37 % + 0,50 Kč pro debetní kartu Visa, ale zároveň omezuje veřejný startovní rámec na obrat do 50 000 Kč měsíčně a u vyšších objemů odkazuje na individuální nabídku.

Tři objemy ukazují jiný problém

Orientační model níže počítá jen veřejně uvedené transakční sazby a měsíční paušály. Nezahrnuje dočasné promo akce, individuální vyjednané ceny, DPH u služeb, které ji účtují zvlášť, poplatky za výplatu prostředků ani rozdíly podle typu karty. Právě tím ukazuje hlavní pointu: nízký měsíční obrat trestá paušál, vysoký počet malých plateb trestá fixní poplatek za transakci a velký obrat zvyšuje význam každé desetiny procenta.

Scénář Obrat GoPay 0,95 % ThePay dle hladiny Comgate Easy Comgate Profi ČSOB Start do 50 000 Kč
100 plateb po 500 Kč 50 000 Kč 555 Kč 634 Kč 600 Kč 535 Kč 334 Kč
1 000 plateb po 800 Kč 800 000 Kč 7 600 Kč 7 120 Kč 8 000 Kč 6 360 Kč individuálně
10 000 plateb po 1 200 Kč 12 000 000 Kč 114 000 Kč* 94 800 Kč 120 000 Kč 90 400 Kč individuálně

* GoPay u obchodníků nad 1 milion Kč uvádí individuální podmínky; částka používá veřejnou sazbu z běžného tarifu jen jako srovnávací mechaniku. ČSOB Start zůstává v tabulce pouze pro první scénář, protože veřejně uvedený startovní rámec končí na obratu 50 000 Kč měsíčně.

U prvního scénáře je rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší modelovanou částkou zhruba 300 Kč měsíčně, bez jednorázových aktivačních nákladů. ČSOB by po započtení aktivačního poplatku 1 890 Kč rozloženého do prvního roku přidala přibližně 158 Kč měsíčně. U druhého scénáře už rozhoduje spíš sazba a fixní koruna u Comgate Profi je vyvážená nižším procentem. U třetího scénáře se rozdíl mezi 0,79 % a 1 % dostává na desítky tisíc korun měsíčně.

Marže mizí na jiné ose než tržba

Pro e-shop s marží 20 % znamená objednávka za 500 Kč hrubou marži 100 Kč před marketingem, skladem, dopravou, vratkami a administrativou. Poplatek 1 % vypadá jako pět korun. Pokud se ale přidá měsíční paušál, výplata peněz, refundace a vyšší podíl malých objednávek, nejde o kosmetický řádek v sazebníku. U zboží s marží 8 až 12 % je dopad ještě tvrdší, protože platební náklad se počítá z celé ceny objednávky, ne z marže.

Fixní poplatek mění matematiku hlavně u levného zboží. Jedna koruna u platby za 100 Kč odpovídá jednomu procentu navíc. U platby za 1 000 Kč je to desetina procenta. Proto může sazba 0,67 % + 1 Kč vycházet lépe při vyšší průměrné objednávce a hůř u mikronákupů, pokud obchod zároveň nemá dostatečný objem, aby smazal paušály a provozní poplatky.

Výplata peněz řeší cashflow, ne jen účetnictví

Tržba v administraci brány se liší od peněz na bankovním účtu. Comgate uvádí volbu denních, týdenních nebo měsíčních převodů na účet zdarma a převod CZK do banky v ČR zdarma. GoPay u vyúčtování a převodu na bankovní účet uvádí 10 Kč. Shoptet Pay má podle tarifu výplatu prostředků od zdarma po 15 Kč. Na malém objemu může denní výplata působit jako drobnost, u napjatého cashflow ale rozhoduje, zda obchodník platí dodavateli dřív, než mu dorazily peníze od zákazníků.

Četnost výplat má i druhou stránku. Denní výplata zlepšuje likviditu, ale může zvýšit počet poplatkových událostí tam, kde poskytovatel účtuje každé odeslání peněz. Týdenní nebo měsíční výplata zlevní provoz, ale obchodník drží pohledávku vůči platební instituci déle. Pro malý e-shop je proto lepší počítat s kalendářem dodavatelských faktur, ne jen s procentem v ceníku.

Chargeback je skokový náklad

Refundace je vrácení platby z vůle obchodníka, typicky po vrácení zboží nebo zrušení objednávky. Chargeback je vynucené vrácení peněz po stížnosti držitele karty a jde přes pravidla karetních schémat a bank. Pro obchodníka je rozdíl zásadní: refundace bývá levná, chargeback stojí násobně víc a zároveň může znamenat ztrátu zboží, poštovného i času na dokazování.

Ve veřejných cenících je rozdíl vidět. GoPay uvádí chargeback 990 Kč a storno platby 5 Kč. Comgate má refundaci 5 Kč a chargeback 990 Kč. Shoptet Pay uvádí chargeback podle tarifu od 450 do 550 Kč a vrácení platby od zdarma po 2,50 Kč. KB SmartPay v sazebníku akceptace karet uvádí řešení karetní reklamace 375 Kč + 21 % DPH za případ a arbitráž u karetní společnosti 4 000 Kč + 21 % DPH.

Jeden chargeback proto dokáže přepsat měsíční úsporu z nižší procentní sazby. Pokud obchodník prodává dražší zboží s vyšším rizikem reklamací, nestačí porovnat jen transakční poplatek. Potřebuje také jasná pravidla pro expedici, důkazy o doručení, komunikaci se zákazníkem a rychlé vracení peněz tam, kde má zákazník nárok. Levná brána se špatně nastaveným provozem může být dražší než zdánlivě vyšší sazba s lepší kontrolou sporů.

MIF++ vyžaduje jiné čtení sazebníku

Ne všechny ceníky jsou přímo porovnatelné. Shoptet Pay popisuje MIF++ jako součet mezibankovního poplatku, poplatku karetním společnostem a poplatku za zpracování transakce. Uvádí také, že mezibankovní poplatek i poplatek kartovým společnostem jsou určovány karetními společnostmi a že o skutečné výši jednotlivých poplatků informuje ve výpisu transakcí. Takový model může být transparentní v detailu, ale pro předběžný rozpočet se hůř převádí na jednu sazbu.

Pro bankovní nebo e-commerce finanční týmy je to známý problém: pevná sazba dává jednoduchý rozpočet, MIF++ může přesněji odrážet strukturu karet, ale vyžaduje historická data o zákaznickém mixu. Začínající obchodník tato data často nemá. Proto by měl před podpisem žádat model na vlastním košíku: průměrná objednávka, odhadovaný počet plateb, podíl českých spotřebitelských karet, zahraniční karty, Apple Pay a Google Pay, bankovní převody, odložené platby a předpokládaná četnost refundací.

Jak bránu porovnat bez falešné přesnosti

První krok je přepočet na tři vlastní scénáře: konzervativní, realistický a růstový. U každého má být počet plateb, průměrná objednávka, obrat, hrubá marže a počet výplat peněz. Druhý krok je oddělení pravidelných poplatků od skokových rizik. Měsíční paušál a procento se dají plánovat, chargeback a arbitráž jsou provozní riziko. Třetí krok je ověření, zda veřejná sazba skutečně odpovídá typu karet a metodám, které budou zákazníci používat.

Platební brána funguje jako víc než technické tlačítko v košíku. Je to malá finanční infrastruktura e-shopu. Zrychlí zaplacení, sníží tření v nákupu a může pomoci konverzi. Současně ale odebere část marže dřív, než obchodník uvidí čisté peníze na účtu. Rozumné srovnání proto nezačíná otázkou, kdo má nejnižší procento. Začíná otázkou, kolik korun z modelového měsíce zůstane po poplatcích, výplatách a sporných transakcích.

Zdroje

Tomáš Horák

Contributing writer at Clarqo.