Sponsored

Český fondový trh má za sebou silný růst. To je důležitá sektorová zpráva pro banky, investiční společnosti i poradenskou distribuci. Pro domácnost, která přemýšlí o přesunu části peněz ze spořicího účtu do fondu, to ale není odpověď na otázku, zda je konkrétní fond vhodný, levný nebo bezpečný. Růst majetku ve fondech ukazuje popularitu a přesun úspor do investic. Neříká, jaké riziko nese investor, který kupuje jeden produkt v konkrétní chvíli.

Asociace pro kapitálový trh ČR (AKAT) ve zprávě z 12. února 2026 uvedla, že celkový objem investic v ČR dosáhl na konci roku 2025 více než 3,7 bilionu korun. Domácnosti a instituce měly podle asociace v domácích a zahraničních fondech kolektivního investování nabízených v České republice 1,411 bilionu Kč. Mezi koncem roku 2024 a koncem roku 2025 šlo u fondů kolektivního investování o nárůst o 218 miliard Kč, tedy o 18,3 %. AKAT, investice v ČR v roce 2025

Tato čísla mají dvě čtení. První je makro: fondy jsou stále větší součástí finančního majetku českých domácností a institucí. Druhé je spotřebitelské: čím více peněz do fondů proudí, tím důležitější je, aby se klient nerozhodoval podle jednoduché zkratky “dělají to všichni”. Popularita kategorie nesnižuje volatilitu akcií, kreditní riziko dluhopisů, likviditní riziko nemovitostních strategií ani náklady konkrétního produktu.

Fond není vklad

Největší chyba při přesunu peněz ze spoření do fondů vzniká ve slovníku. Spořicí účet a termínovaný vklad jsou vkladové produkty. Klient řeší úrokovou sazbu, limit pojištění vkladů, výpovědní lhůtu a dostupnost peněz. Fond je investiční produkt. Klient kupuje podíl na portfoliu aktiv, jehož hodnota se může měnit podle tržních cen, úrokových sazeb, měn, kreditního rizika a likvidity.

Česká národní banka (ČNB) v blogovém vysvětlení investičních fondů připomíná, že vyšší výnos bývá zpravidla vykoupen vyšší rizikovostí a že fondy mohou být i v delším horizontu ztrátové. Zároveň uvádí, že klienti fondů nesou investiční rizika přímo: pokles hodnoty aktiv ve fondu se propíše do výnosu klienta. Stejně tak nese klient likviditní riziko, pokud se aktiva fondu stanou obtížně prodejnými. ČNB, investiční fondy a rizika

Pro profesionála v distribuci z toho plyne jednoduchá disciplína: neprodávat fond jako výnosnější spoření. Pro spotřebitele z toho plyne ještě jednodušší test: peníze, které musí být k dispozici na nečekané výdaje, nemají nést práci investičního produktu jen proto, že fondy v souhrnu rostou.

Sektorové číslo nechrání jednotlivý produkt

Růst majetku ve fondech může vznikat z několika zdrojů. Část je nový příliv peněz, část je tržní zhodnocení aktiv, část může být přesun mezi typy produktů. Pro klienta je podstatné, že žádný z těchto zdrojů automaticky nezlepšuje parametry fondu, který kupuje dnes. Fond může být součástí rostoucího trhu a přesto být pro konkrétní domácnost nevhodný kvůli horizontu, měně, poplatkům nebo likviditě.

Typický příklad je domácnost, která drží celou rezervu na spořicím účtu a po poklesu sazby hledá “něco lepšího”. Pokud peníze mohou být potřeba během několika měsíců, rozhoduje dostupnost a jistota, ne dlouhodobý průměrný výnos. Akciový fond může dávat smysl pro dlouhý horizont, ale je špatným místem pro peníze na opravu auta nebo výpadek příjmu. Dluhopisový fond může vypadat konzervativněji, ale pořád reaguje na sazby, duraci a kreditní kvalitu emitentů. Nemovitostní fond může mít srozumitelný podklad, ale u méně likvidních aktiv je důležité číst pravidla odkupu.

ČNB ve svém zátěžovém testování sektoru investičních fondů sleduje zejména bilanční a tržní likviditu. Riziko popisuje přes scénář, kdy odcházející investoři nutí fondy prodávat aktiva za nepříznivých podmínek, což může tlačit na tržní ceny. To je systémový pohled, ale pro jednotlivého klienta má praktický překlad: slib každodenního nebo rychlého odkupu je třeba porovnávat s tím, co fond skutečně drží. ČNB, sektor investičních fondů

Poplatek je jistý, výnos není

Další zkratka zní: když fondový trh roste, poplatky se rozpustí ve výnosu. To může být pravda v dobrém období, ale není to pravidlo. Vstupní poplatek, průběžné náklady, výkonnostní odměna, měnové zajištění nebo transakční náklady snižují výsledek klienta bez ohledu na to, jak atraktivně vypadá hrubý příběh trhu.

Čtenář proto nemá začínat grafem minulého výnosu. Má začít dokumenty. V klíčovém informačním dokumentu (KID) hledá souhrnný ukazatel rizika, doporučenou dobu držení, scénáře výkonnosti a náklady. Ve statutu nebo prospektu hledá, do čeho fond smí investovat, jak používá deriváty, jak se oceňuje majetek, kdy může pozastavit odkupy a jaké poplatky může účtovat. Ve factsheetu sleduje skutečné složení portfolia: největší pozice, měnu, regiony, duraci u dluhopisů, podíl hotovosti a koncentraci.

Pro poradce a bankéře je tato dokumentová práce také obranou proti špatně postavenému doporučení. Když klient slyší hlavně “fondy rostou” a “spořicí účty klesají”, ale nerozumí poplatkům a scénáři ztráty, není to kvalitní vysvětlení produktu. Vhodnost se nedá nahradit trendem trhu.

Rezerva musí zůstat oddělená

ČNB ve svém Desateru pro investory doporučuje nenahrazovat pohotovostní rezervu investicemi a držet rychle dostupné peníze odděleně, například na spořicím účtu. Zároveň upozorňuje, že nucený prodej investice kvůli nečekaným výdajům může přijít v nevhodnou dobu a realizovat ztrátu. Stejný materiál vybízí posuzovat investice podle očekávaného výnosu, podstupovaného rizika a likvidity, tedy podle toho, jak snadno a s jakými náklady lze investici zpeněžit. ČNB, Desatero pro investory

Praktický pořádek před nákupem fondu proto vypadá jinak než výběr nejhezčí výkonnostní křivky. Nejprve oddělit rezervu na běžné a nečekané výdaje. Potom určit horizont: peníze na rok, pět let a patnáct let nejsou stejný kapitál. Potom rozhodnout, jaké kolísání je domácnost schopna vydržet bez panického prodeje. A až nakonec porovnat konkrétní fondy podle strategie, poplatků, měny a pravidel odkupu.

Tento postup není proti fondům. Naopak je bere vážně. Fondové investování může být pro české domácnosti rozumný nástroj dlouhodobého majetku, zejména pokud bankovní vklady po poklesu sazeb nenesou dostatečný reálný výnos. Ale čím více peněz v sektoru je, tím méně stačí obecná věta o růstu trhu. Investor nekupuje celý sektor. Kupuje konkrétní produkt s konkrétním rizikem.

Přesnější shrnutí pro klienta je tedy střízlivé: rostoucí fondový trh je signál, že investice jsou běžnější. Není to signál, že přestaly být rizikové. Mezi spořením a fondem neleží jen rozdíl ve výnosu. Leží tam rozdíl v právní povaze produktu, likviditě, poplatcích, kolísání a odpovědnosti klienta za scénář, ve kterém bude muset peníze prodat.

Zdroje

Tomáš Horák

Contributing writer at Clarqo.