Investiční kalkulace v bankách a finančních aplikacích se obvykle zobrazuje jako výkonnost produktu za určité období. Daňový výsledek v ní chybí, nebo je schovaný v podmínkách. Pro investora to může být problém: daňová charakteristika produktu – fondová struktura, typ příjmu, doba držení, měna – ovlivňuje čistý výnos, ale rozhodnutí o ní se dělá při nákupu, ne při prodeji.
Zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. (ZDP) rozlišuje příjmy z investic podle jejich zdroje. Dividendy a úroky z dluhopisů jsou příjmem z kapitálového majetku (§ 8 ZDP). Příjem z prodeje cenných papírů je ostatním příjmem (§ 10 ZDP). Každý typ má vlastní pravidla pro výpočet základu daně, pro sazbu a pro podmínky osvobození. Finanční správa v rámci informací pro fyzické osoby tyto kategorie rozlišuje a uvádí konkrétní postup pro každou z nich. Investor, který toto rozdělení nezná, nemůže správně posoudit, jaký produkt si kupuje z pohledu daňového dopadu.
Jedním z klíčových parametrů pro fyzické osoby je tzv. časový test (§ 4 odst. 1 písm. w ZDP). Pokud fyzická osoba drží cenné papíry – akcie, podílové listy fondu nebo ETF (burzovně obchodovaný fond) – nepřetržitě po dobu alespoň tří let a v příslušném zdaňovacím období nepřekročí příjem z jejich prodeje zákonný limit, může být příjem z prodeje od daně osvobozen. Zákon výjimku nezaručuje automaticky každému; podmínky včetně aktuálního limitu je potřeba ověřit přímo v platném znění ZDP nebo v pokynech Finanční správy.
Časový test proto přímo vstupuje do investičního rozhodnutí. Investor, který ví, že bude peníze pravděpodobně potřebovat do dvou let, nemůže počítat s touto výjimkou. Investor s delším horizontem si naopak musí hlídat, od kdy držba začíná, a neprodávat a znovu nenakupovat bez uvědomění, že nový nákup časový test restartuje. Aplikace nebo zprostředkovatel produkt s tříletým horizontem nezastaví; datum zahájení držby je odpovědností investora.
Fondy kolektivního investování a ETF se dělí na akumulační a distribuční. Akumulační fond reinvestuje dividendy a úroky do fondu automaticky. Distribuční fond tyto příjmy vyplácí investorovi pravidelně nebo jednorázově.
Z daňového pohledu toto rozlišení vytváří odlišný řetěz povinností. U distribučního fondu investor obdrží dividendu nebo výplatní podíl v konkrétním roce. U zahraničního distribučního fondu, který srážkovou daň neuplatnil v zemi původu nebo ji uplatnil jinak než odpovídá české sazbě, musí investor příjem přiznat v daňovém přiznání. Průměrný investor bez zkušenosti s mezinárodním zdaněním nemusí vědět, jaká srážková daň byla uplatněna na úrovni fondu a zda mu vzniká doplatek nebo přeplatek v České republice. Akumulační fond tuto situaci neodstraňuje úplně, ale přesouvá daňovou událost z okamžiku vyplacení dividendy na okamžik prodeje podílového listu, kde platí pravidla § 10 ZDP a případně časový test.
Velká část ETF a fondů dostupných v České republice je denominována v eurech, dolarech nebo jiných cizích měnách. Zákon o daních z příjmů pracuje s hodnotami v českých korunách. To znamená, že investor musí při výpočtu daňového základu přepočítat nákupní cenu, prodejní cenu i případné dividendy na CZK, přičemž se zpravidla použije kurz České národní banky (ČNB) ke dni příslušné transakce.
Praktický dopad je konkrétní: pokud investor nakoupí ETF denominovaný v dolarech, dolar vůči koruně oslabí a investor ETF prodá za stejnou dolarovou cenu, může v CZK vykázat ztrátu, přestože dolarová hodnota se nezměnila. Opačný scénář – posílení dolaru – může naopak zvýšit daňový základ i bez pohybu podkladového aktiva. Tento efekt není hypotetický; při volatilitě kurzu CZK/USD, která v posledních letech přesahovala 10 procent ročně, může měnový dopad na daňový základ být stejně velký jako samotný výnos produktu.
Daňový výsledek nelze zpětně rekonstruovat bez podkladové dokumentace. Finanční správa u daňového přiznání fyzické osoby vyžaduje doložit základ daně, a tedy i vstupní hodnoty. Pro investice to prakticky znamená uchovávat:
Broker nebo správce fondu tyto údaje může poskytovat v daňovém výpisu, ale formát a úplnost se liší. Zahraniční broker nemusí výpis strukturovat podle požadavků českého ZDP. Odpovědnost za správný daňový základ leží na investorovi, ne na zprostředkovateli.
Investor před nákupem má smysl položit si čtyři otázky. Za prvé: Jaký typ příjmu produkt přináší – kapitálový výnos, dividenda nebo obojí? Za druhé: Je fond akumulační nebo distribuční a jaká je politika srážkové daně v zemi domicilu fondu? Za třetí: Jaká je plánovaná doba držení a vstupuje do ní časový test? Za čtvrté: V jaké měně je produkt denominován a jak se pohyboval kurz CZK vůči dané měně v podobném horizontu?
Odpovědi na tyto otázky nenahrazují daňové poradenství. Určují ale, zda je zvolený produkt v souladu s investičním horizontem a administrativními možnostmi investora. Akumulační irský ETF s desetiletým horizontem má jiný daňový profil než distribuční americký fond se dvouletou plánovanou splatností. Přestože oba mohou mít podobnou zdokumentovanou výkonnost, čistý výsledek po dani a po přepočtu měny se může výrazně lišit.
Pro profesionály v bankách, investičních společnostech a poradenských sítích je daňová charakteristika produktu součástí informační povinnosti vůči klientovi. KID (klíčový informační dokument) u fondů zahrnuje obecné upozornění na daňové dopady, ale nenahrazuje konkrétní poradenství k situaci klienta. Profesionál, který klientovi ukáže pouze výkonnostní graf bez komentáře k daňové kategorii, fondové struktuře a měnové expozici, podává neúplnou informaci.
Daň z investice není poznámka pod čarou. Je to parametr produktu, který se promítne do konečného výsledku stejně jako výkonnostní poplatek nebo spreadová cena při nákupu. Zohledňovat ho má smysl před rozhodnutím, ne až po prodeji, kdy jsou možnosti úpravy výsledku omezené.