Dlouhodobý investiční produkt se z novinky rychle stal běžnou položkou v nabídkách bank, investičních společností a poradců. AKAT ve své květnové zprávě uvádí, že počet DIP dosáhl k 31. březnu 2026 hodnoty 244 217. Prostředky vedené v rámci DIP podle stejného zdroje činily za první čtvrtletí 9,5 miliardy Kč. Z toho přibližně 4 % připadala na depozita, 90 % na investiční fondy a 6 % na ostatní investice.
To je pro český trh důležité číslo, ale samo o sobě neříká, zda je DIP pro konkrétního klienta dobrý. DIP není jeden produkt. Je to daňová obálka, do které může poskytovatel vložit různé investiční řešení: fondy peněžního trhu, dluhopisové fondy, akciové fondy, ETF přes obchodníka s cennými papíry nebo depozitní variantu. Dvě smlouvy se stejným názvem proto mohou mít úplně odlišné riziko, náklady i očekávaný výnos.
První filtr je nákladovost. Klient by neměl porovnávat jen to, kolik si může odečíst ze základu daně. U fondu je potřeba sledovat průběžné náklady, vstupní poplatky, případné výstupní poplatky a náklady zprostředkování. U ETF řešení se přidávají poplatky brokera, měnová konverze a spread. U depozitní varianty zase hraje roli sazba proti alternativě běžného spořicího účtu nebo termínovaného vkladu.
Druhý filtr je investiční složení. AKAT uvádí, že 90 % prostředků v DIP tvoří investiční fondy. To naznačuje, že DIP se v praxi používá hlavně jako investiční, nikoli vkladový nástroj. Pro mladšího klienta s horizontem několika desetiletí může dávat smysl vyšší akciová složka. Pro klienta blízko důchodu může být stejná akciová expozice příliš volatilní. Daňová podpora tento rozdíl nemaže.
Třetí filtr je likvidita. Výhodou DIP je daňový režim, ale ten má podmínky. Pokud klient peníze vybere dříve, než splní zákonné podmínky, může přijít o daňové výhody a řešit dodanění. To není detail v obchodních podmínkách. Je to jádro rozhodnutí, jestli peníze do DIP vůbec patří. Rezerva na několik měsíců výdajů má zůstat likvidní mimo dlouhodobou obálku.
Čtvrtý filtr je vztah k penzijnímu spoření. DIP nekopíruje doplňkové penzijní spoření. Nemá stejnou strukturu státního příspěvku a není omezen jen na účastnické fondy penzijních společností. Zároveň ale nenahrazuje automaticky všechny funkce penzijního produktu. Klient by měl srovnat daňový efekt, příspěvek zaměstnavatele, investiční nabídku, náklady a pravidla výběru. Pro některé domácnosti bude rozumná kombinace DPS a DIP, pro jiné bude lepší držet se jen jednoho řešení.
Pátý filtr je role zaměstnavatele. Pokud zaměstnavatel přispívá pouze do určitého typu produktu, může ekonomika rozhodnutí vypadat jinak než při čistě soukromém vkladu. Stejná nominální investice pak může mít jiný výsledek podle toho, zda k ní klient dostává pravidelný příspěvek, daňovou úlevu, nebo obojí. Ani tady ale nejde o automatickou výhru: příspěvek zlepšuje vstupní matematiku, zatímco vysoké náklady ji mohou postupně snižovat.
Pro finanční poradce je DIP citlivý tím, že se snadno prodává přes jednoduchý argument daňové úspory. To je slabý argument, pokud za ním nestojí investiční plán. Daňová sleva může zlepšit čistý výsledek, ale nezachrání drahý, nevhodně složený nebo příliš rizikový produkt. U dlouhého horizontu navíc malé rozdíly v ročních nákladech vytvářejí velký rozdíl v konečné hodnotě účtu.
Pro banky a investiční společnosti je rychlý náběh DIP obchodní příležitost i reputační test. Pokud bude produkt komunikován jako jednoduchá daňová výhra, trh si koleduje o zklamání při prvním větším propadu akcií nebo při předčasných výběrech. Pokud bude komunikován jako dlouhodobý investiční účet s jasnými náklady a pravidly, může posunout část českých úspor z krátkodobých depozit do dlouhodobého kapitálu.
Spotřebitel by si měl před podpisem položit tři praktické otázky. Do čeho přesně budou peníze investovány? Kolik zaplatí ročně na všech nákladech? Co se stane, když bude peníze potřebovat dřív? Teprve potom má smysl počítat daňový efekt. DIP není automaticky lepší než běžná investice mimo daňovou obálku. Je lepší jen tehdy, když daňová výhoda nepřekryje slabé investiční parametry.
Růst na 244 217 smluv ukazuje, že produkt si našel místo. Další fáze už nebude o tom, jestli DIP existuje v nabídce. Bude o tom, zda klient pozná rozdíl mezi daňovou obálkou, investičním portfoliem a prodejním argumentem.