Havarijní pojištění se často prodává jako doplněk k povinnému ručení, ale ekonomicky je to jiný produkt. Povinné ručení řeší škodu způsobenou jiným. Havarijko řeší vlastní auto: havárii, odcizení, vandalismus, živel, střet se zvířetem nebo jiná sjednaná rizika podle konkrétní smlouvy. Pro klienta proto není hlavní otázka, zda je pojistka levná. Hlavní otázka zní, kolik škody pojištěný unese sám a kolik by mu po odečtení spoluúčasti, výluk a pravidel likvidace skutečně zůstalo.
První filtr je hodnota auta. Česká národní banka (ČNB) ve stanovisku k havarijnímu pojištění uvádí, že distributor odpovídá za zjištění požadavků, cílů a potřeb zákazníka a že hodnota pojišťovaného vozidla se má stanovovat podle přezkoumatelných parametrů, pokud ji zákazník nezná přesně. Zároveň má být zákazník zřetelně upozorněn, pokud sjednané krytí neodpovídá pojistné hodnotě majetku a může to ovlivnit plnění. To je praktické jádro havarijka: smlouva má odpovídat reálné ceně konkrétního auta, ne psychologické částce, kterou si majitel pamatuje z nákupu.
U novějšího auta bývá logika jednodušší. Vozidlo má vysokou obvyklou cenu, oprava po větší nehodě může být drahá a ztráta auta by pro domácnost znamenala velký zásah do majetku nebo mobility. U staršího auta se matematika mění. Pojistné nemusí klesat stejným tempem jako hodnota vozidla a spoluúčast se u malé nebo střední škody může stát rozhodujícím číslem. Pokud má auto obvyklou cenu například v nižších stovkách tisíc a klient platí vysoké roční pojistné se spoluúčastí 10 procent, minimálně 10 000 Kč, část běžných škod už pojistka jen zmenší, ne vyřeší.
Spoluúčast není detail. Kooperativa na veřejné produktové stránce ukazuje volby od fixních 5 000 Kč přes 5 procent minimálně 5 000 Kč až po 30 procent minimálně 30 000 Kč. Na příkladu škody 80 000 Kč a spoluúčasti 5 procent, minimálně 5 000 Kč uvádí plnění 75 000 Kč. To je jednoduchý příklad, ale vystihuje podstatu. Vyšší spoluúčast může snížit pojistné, jenže posouvá část rizika zpět na klienta. U dražšího auta a vysoké škody to může být přijatelná výměna. U auta, kde majitel řeší hlavně menší škody, škrábance, skla a parkovací incidenty, může vyšší spoluúčast z pojistky odstranit právě ty události, které očekává.
Druhý filtr je rozsah rizik. Direct na produktové stránce odděluje přírodní nebezpečí, střet a poškození zvířaty, odcizení a vandalismus a dopravní nehodu. Allianz u balíčků popisuje rozdílný rozsah od přírodních událostí přes odcizení, vandalismus a skla až po havárii způsobenou pojištěným řidičem. Z toho plyne důležitá věc: dvě nabídky s nápisem “havarijní pojištění” nemusejí krýt stejnou situaci. Klient, který parkuje venku pod stromy, řeší jiný problém než člověk s garáží a častými dálničními cestami. U srovnání má být vedle ceny samostatně vypsáno, zda je v krytí havárie, živel, odcizení, vandalismus, zvíře, skla, asistence a náhradní vozidlo.
Třetí filtr je totální škoda. Kooperativa v odpovědi k havarijnímu pojištění popisuje totální škodu jako nevratné poškození nebo stav, kdy jsou náklady na opravu po odečtení ceny zbytků vyšší než obvyklá cena věci těsně před událostí. Právě tady starší auto mění výsledek. Pokud se obvyklá cena auta snížila, může i technicky opravitelná nehoda skončit ekonomickou totální škodou. Pojišťovna pak neřeší, kolik by majitel chtěl investovat do opravy, ale jaká byla hodnota auta před škodou a jaké zbytky po události zůstaly.
GAP nebo podobné krytí kupní ceny mění tento bod, ale není automatickou součástí každého havarijka. Direct u “havarijka na kupní cenu” uvádí, že při odcizení nebo totálním zničení může klient dostat částku odpovídající hodnotě auta v době nákupu nebo pojištění, zatímco standardně se v těchto případech vychází z hodnoty auta těsně před nehodou. Allianz zmiňuje pojištění GAP pro nové vozidlo, u kterého při krádeži nebo úplném zničení doplácí částku do pořizovací ceny. Pro spotřebitele to není marketingový bonus, ale otázka, zda chce krýt tržní hodnotu před škodou, nebo rozdíl proti pořizovací ceně. U ojetého auta je potřeba číst věkové limity, délku trvání a podmínky připojištění.
Čtvrtý filtr je servisní režim. Allianz ve svém návodu ke škodě upozorňuje, že základní spoluúčast se může podle smlouvy zvýšit při nevyužití smluvního servisu nebo při neabsolvování vstupní prohlídky vozidla. Kooperativa na produktové stránce popisuje možnost opravy bez spoluúčasti při doporučeném řešení, ale současně uvádí podmínky: například fixní spoluúčast 5 000 Kč, připojištění skel bez limitu a použití jen pro částečné škody, nikoli pro totální škodu nebo odcizení. Tady se ukazuje rozdíl mezi papírovou spoluúčastí a reálným chováním po škodě. Volba servisu může ovlivnit, kolik klient zaplatí ze svého a jak hladce proběhne likvidace.
Pátý filtr je náhradní vozidlo. Allianz výslovně upozorňuje, že u havarijního pojištění jsou podmínky nároku na náhradní auto upraveny smlouvou a pojistnými podmínkami. To je pro domácnost často stejně důležité jako samotná oprava. Auto může být v servisu týdny, zejména když se čeká na díly. Klient bez druhého vozu by měl ve srovnání vidět, zda je náhradní auto v ceně, na kolik dní, s jakým limitem a za jakých podmínek. Bez těchto údajů je roční pojistné neúplná informace.
U staršího auta proto dává smysl počítat tři scénáře. První je malá škoda: kolik by po spoluúčasti zůstalo a zda klient takovou opravu vůbec hlásí. Druhý je velká oprava: zda spoluúčast a limit stále nechávají smysluplné plnění. Třetí je totální škoda nebo odcizení: zda plnění odpovídá obvyklé ceně před škodou, nebo zda smlouva obsahuje připojištění kupní ceny či GAP. Teprve potom má cenu řešit, zda roční pojistné odpovídá riziku.
Pro profesionály je klíčová dokumentace potřeb klienta. Nestačí zaškrtnout “havarijní pojištění ano”. Je potřeba zachytit hodnotu auta, způsob používání, parkování, závislost domácnosti na mobilitě, ochotu nést spoluúčast a očekávání při totální škodě. Pokud klient chce levnější pojistné výměnou za vyšší spoluúčast nebo užší rozsah, má to být vědomá volba, ne vedlejší efekt kalkulačky.
Praktická srovnávací tabulka by proto měla mít minimálně osm sloupců: obvyklá cena auta, roční pojistné pro konkrétní profil, sjednaná rizika, spoluúčast, pravidlo pro totální škodu, servisní pravidla, náhradní vozidlo a hlavní výluky. Havarijní pojištění není automaticky zbytečné u staršího auta ani automaticky nutné u nového. Je použitelné tehdy, když kryje škodu, kterou by domácnost nebo firma nechtěla nést sama, a když po odečtení spoluúčasti stále zůstává plnění, které má pro majitele auta ekonomický význam.