Doplňkové penzijní spoření se často prodává přes jednu snadnou větu: stát přispívá a část vlastních příspěvků lze odečíst od daňového základu. Jenže právě slovo “sleva” umí svést ke špatnému čtení produktu. Daňový odpočet není automatická platba od státu na účet, státní příspěvek není výnos fondu a nízký příspěvek nemusí stačit ani na daňový efekt, který klient čeká.
Pro domácnost i poradce je podstatné rozdělit penzijko na čtyři vrstvy: vlastní měsíční úložku, státní příspěvek, případný daňový odpočet a investiční výsledek účastnického fondu po nákladech. Teprve dohromady říkají, zda smlouva pracuje ve prospěch klienta. Samotná existence penzijka nestačí.
První filtr je výše vlastního příspěvku. Ministerstvo financí při změně pravidel třetího pilíře uvedlo, že od 1. července 2024 vzniká státní příspěvek od měsíční úložky 500 Kč. V pásmu od 500 Kč do 1 699 Kč činí státní příspěvek 20 % vkladu účastníka; při 1 700 Kč a více dosahuje 340 Kč měsíčně. Úložka 300 nebo 400 Kč, která u starších smluv dávala historicky smysl, už proto nemusí přinášet žádný státní příspěvek.
Druhý filtr je daň. Finanční správa pro zdaňovací období 2025 uvádí, že od základu daně lze odečíst příspěvky na daňově podporované produkty spoření na stáří v souhrnu nejvýše 48 000 Kč ročně. U penzijního připojištění se státním příspěvkem a u doplňkového penzijního spoření se ale do odpočtu počítá jen část měsíčního příspěvku nad hranicí, od které náleží nejvyšší státní příspěvek. Od 1. července 2024 je to část nad 1 700 Kč.
To mění praktickou matematiku. Klient, který posílá 1 700 Kč měsíčně, může mít maximální státní příspěvek, ale z této částky u běžného nedůchodce ještě nevzniká daňově odečitatelná část. Klient, který posílá 2 500 Kč, vytváří pro penzijko daňově relevantní rozdíl 800 Kč měsíčně, tedy 9 600 Kč ročně, pokud splní ostatní podmínky a nevyčerpá společný limit jiným produktem, například dlouhodobým investičním produktem. Daňová úleva proto nezačíná u názvu smlouvy, ale u konkrétní výše vlastního příspěvku a u celkové daňové situace poplatníka.
Třetí filtr je společný limit. Roční limit 48 000 Kč se netýká jen penzijka. Patří do něj daňově podporované produkty spoření na stáří a pojištění dlouhodobé péče podle pravidel daně z příjmů. Kdo současně používá doplňkové penzijní spoření, dlouhodobý investiční produkt a další podporovaný produkt, nesčítá si samostatné limity pro každý obal. V praxi tak může jedna smlouva vypadat daňově atraktivně, ale reálný prostor pro odpočet už je obsazen jinde.
Čtvrtý filtr jsou podmínky výběru. Daňový režim není bonus bez protihodnoty. Pokud klient poruší podmínky daňově podporovaného produktu, může vzniknout povinnost vracet daňovou podporu v daňovém přiznání. Finanční správa výslovně pracuje s povinností podat přiznání i tehdy, když poplatník v rámci navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří získá příjem ze závislé činnosti za uplynulá léta. Pro spotřebitele to znamená, že “odečetl jsem si penzijko” není uzavřený příběh; podmínky držení a výběru zůstávají součástí rozhodnutí.
Pátý filtr je fond uvnitř smlouvy. Asociace penzijních společností uvedla, že na konci roku 2025 si u penzijních společností spořilo nebo investovalo 3 890 216 účastníků a spravovaný majetek dosáhl 659,715 miliardy Kč. V samotném doplňkovém penzijním spoření investovalo v účastnických fondech 2 179 237 účastníků s majetkem 310,666 miliardy Kč. Jde tedy o masový produkt, ale ne o jednotný produkt. Účastnický fond může být povinný konzervativní, vyvážený, dynamický, garantovaný, alternativní nebo jinak pojmenovaný podle nabídky konkrétní společnosti.
Rozdíly nejsou kosmetické. Česká spořitelna - penzijní společnost má v sazebníku účinném od 1. dubna 2026 u povinného konzervativního účastnického fondu úplatu za obhospodařování 0,4 % a úplatu za zhodnocení 10 %. U vyváženého a dynamického účastnického fondu uvádí obhospodařování 1,0 % a úplatu za zhodnocení 15 %. ČSOB Penzijní společnost v sazebníku platném od 1. ledna 2025 uvádí u povinného konzervativního fondu 0,40 % za obhospodařování a 10 % ze zhodnocení, zatímco u vyváženého a dynamického účastnického fondu 1,00 % a 15 %. Generali penzijní společnost v sazebníku platném od 1. května 2026 uvádí u povinného konzervativního fondu 0,4 % a 10 %, u spořicího, vyváženého a dynamického fondu 1,0 % a 15 % a u alternativního fondu Future 1,5 % a 15 %.
Tyto poplatky neznamenají, že dražší nebo dynamičtější fond je automaticky špatně. Znamenají, že daňový efekt nemá být čtený izolovaně. Pokud klient spoří dvacet let před důchodem, může být rizikovější strategie racionální součástí dlouhého horizontu. Pokud má peníze vybírat brzy, stejná strategie může do výsledku přinést kolísání v nevhodný okamžik. Daňový odpočet nepřepíše investiční riziko a nevrátí poplatek, který se průběžně promítá do hodnoty fondu.
Šestý filtr je poplatek za pohyb. KB Penzijní společnost v sazebníku platném od 1. května 2026 uvádí poplatek 800 Kč za převod prostředků k jiné penzijní společnosti, pokud spořicí doba u smlouvy o doplňkovém penzijním spoření nepřekročila 60 měsíců. ČSOB Penzijní společnost má ve veřejném sazebníku stejnou částku pro převod prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti s poznámkou, že u účastnických fondů se poplatek neúčtuje po více než 60 měsících trvání spořicí doby. To je malá položka vedle dlouhodobého účtu, ale důležitá pro klienta, který chce rychle měnit poskytovatele kvůli strategii, administrativě nebo nákladům.
Pro spotřebitele z toho plyne jednoduchá kontrola bez produktového fandění. Zaprvé zjistit vlastní měsíční příspěvek a oddělit část do 1 700 Kč od části nad 1 700 Kč. Zadruhé ověřit, zda daňový limit 48 000 Kč už nevyužívá jiný podporovaný produkt. Zatřetí podívat se, v jakém účastnickém fondu peníze leží a kolik fond účtuje za správu a zhodnocení. Začtvrté spočítat, zda domácnost peníze opravdu nepotřebuje jako rezervu před splněním podmínek řádného výběru.
Pro bankéře, poradce a produktové týmy je klíčové nepřeskočit jazyk. Penzijko není “daňová sleva” ve smyslu automatického snížení daně za každou poslanou korunu. Je to dlouhodobý penzijní produkt s daňovým režimem, státní podporou, investiční strategií, poplatky a výstupními pravidly. Korektní vysvětlení nezačíná otázkou, kolik stát přidá, ale otázkou, která část vlastního příspěvku skutečně pracuje v které vrstvě produktu.
Daňový odpočet může zlepšit ekonomiku třetího pilíře. Sám o sobě ale neřekne, zda má klient správnou úložku, vhodný fond, přiměřený horizont a rozumnou likviditní rezervu mimo penzijko. Pokud tyto čtyři věci nesedí, penzijko může mít viditelnou daňovou výhodu a zároveň slabou produktovou matematiku.