Sponsored

Když se banka zeptá, odkud pocházejí peníze na účtu nebo v připravované transakci, zní to pro mnoho klientů osobněji než dotaz na občanský průkaz. U vyšší hotovosti, převodu ze zahraničí, prodeje nemovitosti, mimořádné investice nebo neobvyklého pohybu na účtu může podobná otázka působit jako podezírání. Ve skutečnosti jde o běžnou část AML provozu: banka má zákonnou povinnost znát klienta, rozumět účelu vztahu a vyhodnocovat riziko praní peněz, financování terorismu a sankcí.

AML není jedna kontrola při založení účtu. Zákon č. 253/2008 Sb. pracuje s identifikací klienta, kontrolou klienta a průběžným sledováním obchodního vztahu. Finanční analytický úřad (FAÚ) v metodických materiálech popisuje identifikaci jako povinnost povinné osoby podle AML zákona; u bank, družstevních záložen a poskytovatelů platebních služeb navíc od 1. ledna 2025 platí povinnost pořídit při první fyzické identifikaci kopii průkazu totožnosti. To je pro klienta viditelná část systému. Méně viditelná je průběžná kontrola, kdy banka sleduje, zda transakce odpovídají profilu klienta a zda nejsou přítomny rizikové znaky.

ČNB k tomu ve svém dohledovém benchmarku k AML monitoringu transakcí uvádí, že pravidla pro průběžnou kontrolu klienta a monitoring transakcí jsou předpokladem pro odhalování a šetření podezřelých obchodů. Jinými slovy: banka se nemůže tvářit, že nevidí neobvyklý tok peněz jen proto, že klient účet používá mnoho let. Pokud její systém zachytí transakci, která vybočuje z dosavadního chování nebo z rizikového profilu, musí ji umět posoudit.

Pro spotřebitele je důležité odlišit tři situace. První je standardní identifikace: založení účtu, aktualizace dokladů, změna osobních údajů, využití bankovní identity nebo doplnění daňových údajů. Druhá je KYC (Know Your Customer) kontrola, tedy otázky na účel účtu, zaměstnání, podnikání, očekávaný objem plateb nebo skutečného majitele u právnických osob. Třetí je dotaz ke konkrétním penězům: odkud pochází částka, proč přichází právě teď, proč je posílána dál nebo jak souvisí s deklarovaným účelem účtu.

Právě třetí situace vyvolává nejvíc tření. Banka se může ptát na původ prostředků u prodeje bytu, dědictví, daru, výplaty pojistného plnění, větší hotovostní operace, převodu z kryptoměnové burzy, zahraniční platby nebo nezvykle vysokého vkladu u klienta, který běžně pracuje jen s menšími částkami. Není podstatné jen to, zda je klient “slušný”. Podstatné je, zda banka dokáže doložit, proč transakci vyhodnotila jako přiměřenou nebo proč ji naopak označila za rizikovou.

Bankovní stránky to říkají otevřeně. Česká spořitelna popisuje KYC kontrolu jako soubor opatření k vyhodnocení rizikovosti klienta z pohledu praní peněz, financování terorismu a sankcí. Raiffeisenbank uvádí, že zákon stanovuje bance povinnost kontrolu klienta provádět a klientovi povinnost poskytnout součinnost; pokud ji klient neposkytne, banka musí postupovat podle platných zákonů a nemusí obchod uskutečnit. MONETA mezi účely zpracování údajů řadí předcházení praní peněz a financování terorismu, včetně identifikace, kontroly klienta a oznamování podezřelých obchodů. Air Bank ve své informaci k osobním údajům vysvětluje, že pro uzavření smlouvy a poskytování služeb potřebuje také údaje v rozsahu AML zákona.

Co tedy může klient udělat prakticky? Především neodpovídat v emocích. Dotaz banky není sám o sobě obvinění a není rozumné ho ignorovat. U jednorázově vyšší částky se vyplatí připravit dokument, který vysvětluje ekonomický příběh peněz: kupní smlouvu při prodeji nemovitosti nebo auta, usnesení o dědictví, darovací smlouvu, potvrzení o výplatě pojistného plnění, výpis z jiné banky, smlouvu o půjčce, daňové přiznání, faktury, pracovní smlouvu, potvrzení o prodeji cenných papírů nebo výpis z investiční platformy.

Důležité je dokládat původ, ne zahlcovat banku náhodnými soubory. Pokud peníze přišly z prodeje bytu, nestačí věta “jsou moje”. Pomůže smlouva a návaznost na příchozí platbu. Pokud jde o dar od rodičů, pomůže darovací smlouva a výpis ukazující převod. Pokud klient převádí peníze z investic, banka může chtít vidět, že šlo o výběr z účtu vedeného na jeho jméno, nikoli o anonymní mezikrok.

Současně platí, že banka by měla chtít informace přiměřené situaci. Jiný rozsah dává smysl u pravidelné mzdy, jiný u hotovostního vkladu ve statisících a jiný u složitější firemní struktury. FAÚ ve svých materiálech zdůrazňuje rizikový přístup: opatření mají odpovídat konkrétnímu riziku, typu klienta, produktu a transakce. Pro klienta to znamená, že legitimní dotaz nemusí být neomezený dotazník bez konce. Pokud není jasné, proč banka dokument chce, je namístě požádat o srozumitelné vysvětlení v rámci klientské komunikace.

Nejhorší reakce je obcházení. Rozdělení jedné větší částky na několik menších plateb, vkládání hotovosti přes jiné osoby nebo rychlé přeposílání peněz přes několik účtů může vypadat rizikověji než původní transakce. Totéž platí pro nekonzistentní vysvětlení. Pokud klient nejdřív uvede dar, později půjčku a nakonec prodej krypta, dává bance důvod chtít další dokumenty.

Pokud banka transakci zdrží nebo odmítne, klient má používat běžné kanály: požádat o informaci, dodat požadované dokumenty, využít reklamační nebo stížnostní postup banky a případně se obrátit na příslušné mimosoudní nebo dohledové instituce podle povahy sporu. Tento článek není návod, jak řešit konkrétní právní konflikt s bankou; praktické pravidlo je jednodušší: mít k větším penězům papírovou stopu a umět ji klidně vysvětlit.

Pro banku je AML kontrola nákladný provozní proces. Pro klienta je to nepříjemné tření v okamžiku, kdy chce jen dokončit platbu. Oba pohledy mohou být pravdivé zároveň. Rozdíl mezi klidným a problematickým průběhem často nedělá to, zda se banka zeptá, ale zda klient předem ví, že dotaz může přijít, a má připravené doklady, které původ peněz dávají do srozumitelného řetězce.

Tomáš Horák

Contributing writer at Clarqo.