Sponsored

Fond se často prodává grafem. Křivka ukazuje, co by se stalo s korunou vloženou před pěti nebo deseti lety, a vedle ní stojí jednoduchá věta o investiční strategii. Pro rozhodnutí domácnosti je to ale až druhá stránka příběhu. První otázka zní, kolik peněz se do portfolia skutečně dostane, kolik z něj každý rok odteče na náklady a jaký typ rizika investor za čistý výnos podstupuje.

Česká národní banka v upozornění pro retailové investory připomíná, že náklady a poplatky mohou významně ovlivnit čistý reálný výnos investice. Nejde jen o jeden řádek v ceníku. Investor se může potkat se vstupním poplatkem, průběžnými náklady, výstupním poplatkem, transakčními náklady, měnovými náklady, výkonnostní odměnou i poradenskou nebo distribuční platbou. ČNB zároveň varuje před předplacenými poplatky u investičních produktů včetně dlouhodobého investičního produktu, protože v prvních letech mohou zásadně zkrátit dobu, po kterou peníze skutečně pracují. ČNB, varování k nákladům a poplatkům

Hrubý výnos není výnos klienta

Když fond ukazuje výkonnost portfolia, čtenář musí rozlišit tři věci: výkonnost aktiv uvnitř fondu, výkonnost fondu po jeho vnitřních nákladech a výsledek konkrétního klienta po distribučních a transakčních poplatcích. Rozdíl nemusí být akademický. Vstupní poplatek snižuje částku, která začne investovat hned na začátku. Průběžné náklady se odečítají opakovaně. Výkonnostní poplatek může ukrojit část nadvýnosu, pokud fond překoná definované měřítko.

ČNB ve stanovisku k fondům kolektivního investování pro retailové zákazníky uvádí, že poskytovatel investiční služby má náklady agregovat a vyjadřovat v procentech i v penězích, a že dopad nákladů lze ukázat srovnáním hrubé a čisté výkonnosti. Pro klienta je právě čistý pohled důležitý: dva fondy se stejným grafem před náklady nemusí po poplatcích skončit stejně. ČNB, stanovisko RS2017-22

Praktický test je jednoduchý. U jednorázové investice investor hledá, zda je vstupní poplatek skutečně stržen, zda je nulový jen v akci, nebo zda je nahrazen jiným nákladem. U pravidelné investice se ptá, jestli první platby nekryjí hlavně předplacený distribuční poplatek. A u dlouhodobého produktu se ptá, co se stane, když přestane posílat peníze dříve, než plánoval.

Benchmark říká, co má fond porazit

Výnos fondu bez srovnávacího měřítka je neúplná informace. Akciový fond zaměřený na globální trhy má jiné očekávání než korunový dluhopisový fond s krátkou durací. Fond může vydělat kladně a přesto zaostat za trhem, který měl sledovat. Nebo může klesnout méně než trh a odvést dobrou práci v rizikovém období.

Benchmark proto není dekorace ve factsheetu. Ukazuje, vůči čemu má být hodnocena správa portfolia. Pokud fond tvrdí, že je aktivně řízený, měl by investor rozumět, kde se od benchmarku odchyluje: v regionech, sektorech, měnách, kreditním riziku, duraci dluhopisů (citlivosti portfolia na pohyb úrokových sazeb) nebo koncentraci pozic. Pokud se odchyluje málo, dává smysl ptát se, proč klient platí aktivní poplatek za výsledek podobný pasivní expozici.

U českého investora je zvlášť důležitá měna. Fond vedený v korunách nemusí znamenat korunově zajištěné portfolio. Pokud drží dolarová nebo eurová aktiva bez měnového zajištění, výsledek v korunách ovlivní i kurz. Měnové zajištění zase není zdarma a může se projevit v nákladech nebo výkonnosti. To není argument pro ani proti zajištění; je to argument pro to, aby bylo v dokumentech jasně vidět.

KID je začátek due diligence, ne formalita

Klíčový informační dokument neřeší všechno, ale nutí čtenáře projít stejnou osnovu: pro koho je produkt určen, jaké má riziko, jaké jsou scénáře výkonnosti, jak dlouhá je doporučená doba držení a jaké náklady investor nese. Evropský rámec PRIIPs (balíčkové a pojistné retailové investiční produkty) staví KID právě jako standardizovaný dokument pro retailové investiční a pojistné investiční produkty; shrnutí EUR-Lex uvádí mimo jiné rizikově-výnosový profil, souhrnný ukazatel rizika, možnou maximální ztrátu a scénáře výkonnosti. EUR-Lex, PRIIPs KID

KID by proto měl být čten před objednávkou, ne až po podpisu. U podílového fondu nebo fondového produktu je minimální sada otázek tato:

Profesionálové z distribuce by měli stejný seznam číst ještě jedním pohledem: jako test vhodnosti komunikace. Pokud klient slyší hlavně minulý výnos a daňovou výhodu, ale nerozumí vstupnímu poplatku, riziku likvidity, měnové expozici nebo doporučenému horizontu, není to kvalitně vysvětlený produkt.

Minulý výnos je důkaz minulosti, ne plán

Minulá výkonnost má smysl, ale jen jako historická stopa strategie. Pomáhá vidět, jak se fond choval v růstu, poklesu, změně sazeb nebo měnovém pohybu. Nesmí se však zaměnit za plán budoucího výnosu. ČNB ve svém blogovém textu o investičních fondech připomíná, že vyšší výnos bývá zpravidla vykoupen vyšší rizikovostí a že fondy mohou být i v delším horizontu ztrátové. ČNB, investiční fondy

To je důležité i u fondů, které v posledních letech těžily z konkrétního tržního prostředí. Dluhopisový fond může ukázat pěkný výsledek po poklesu výnosů, ale investor vstupující dnes kupuje jiný výnosový profil než investor před dvěma lety. Akciový fond může mít vysoký výnos díky několika sektorům nebo zemím, ale tím roste koncentrace rizika. Smíšený fond může vypadat stabilně, dokud současně neklesnou akcie i dluhopisy.

Rozumné srovnání fondu tedy nezačíná otázkou, kolik vydělal. Začíná otázkou, co klient skutečně kupuje, kolik za to zaplatí a jaký výsledek by musel přijít, aby poplatky dávaly smysl. Graf výnosu patří do analýzy až potom.

Sources

Tomáš Horák

Contributing writer at Clarqo.