Sponsored

Doplňkové penzijní spoření má jednu výhodu, která se v domácím rozpočtu snadno počítá: státní příspěvek. Viditelná částka na výpisu ale svádí ke zkratce, že penzijko samo o sobě “vydělává” podle toho, kolik přidá stát. To je nepřesné. Státní příspěvek zlepšuje vstupní matematiku produktu, ale není totéž co investiční výnos, nenahrazuje vhodnou strategii a neodstraňuje pravidla, za nichž se k penězům účastník dostane.

Základ je jednoduchý. Podle současných pravidel zákona o doplňkovém penzijním spoření vzniká nárok na státní příspěvek od vlastního měsíčního příspěvku 500 Kč. V pásmu 500 až 1 699 Kč činí státní příspěvek 20 % měsíční úložky. Při 1 700 Kč a více je měsíční státní příspěvek 340 Kč. Ministerstvo financí při změně pravidel uvádělo stejnou tabulku: u 500 Kč nově 100 Kč, u 1 000 Kč nově 200 Kč, u 1 700 Kč 340 Kč.

První důsledek je praktický. Kdo posílá 300 nebo 400 Kč měsíčně podle starého nastavení smlouvy, nemusí dnes dostávat nic. Kdo posílá 1 700 Kč, dosahuje stropu státního příspěvku; vyšší vlastní úložka už nezvyšuje přímý příspěvek od státu. Neznamená to, že vyšší úložka nedává smysl. Jen patří do jiné vrstvy rozhodnutí: do vlastního dlouhodobého investování a případně do daňového režimu.

Daňová vrstva začíná jinde než státní příspěvek. Finanční správa pro zdaňovací období 2025 uvádí, že od základu daně lze odečíst vlastní příspěvky na daňově podporované produkty spoření na stáří v souhrnu nejvýše 48 000 Kč ročně. U penzijního připojištění se státním příspěvkem a u doplňkového penzijního spoření se započítává jen část měsíčního příspěvku nad hranicí, od které náleží nejvyšší státní příspěvek, tedy od 1. července 2024 nad 1 700 Kč. Úložka do 1 700 Kč tedy pracuje hlavně se státním příspěvkem; část nad 1 700 Kč může pracovat s daňovým odpočtem, pokud má klient dostatečný základ daně a nevyužívá limit jiným produktem.

Druhé rozlišení je ještě důležitější: příspěvek od státu není výnos fondu. Výnos fondu vzniká z investování peněz v účastnickém fondu. V doplňkovém penzijním spoření může klient držet povinný konzervativní fond, vyváženější strategii, dynamický fond nebo jinou nabídku konkrétní penzijní společnosti. Tyto fondy se liší rizikem, složením portfolia a kolísáním hodnoty penzijní jednotky. Státní příspěvek může zlepšit celkový výsledek účtu, ale nezaručuje, že investiční složka v každém roce poroste.

Na trhu nejde o okrajový produkt. Asociace penzijních společností uvedla, že na konci roku 2025 si u penzijních společností spořilo nebo investovalo 3 890 216 účastníků a spravovaný majetek dosáhl 659,715 miliardy Kč. V samotném doplňkovém penzijním spoření investovalo v účastnických fondech 2 179 237 účastníků s majetkem 310,666 miliardy Kč. Čísla ukazují, že třetí pilíř je pro české domácnosti masový produkt. Právě proto je nebezpečné vysvětlovat ho jen přes dotaci.

Třetí filtr jsou poplatky. Zákon počítá s úplatou penzijní společnosti hrazenou z majetku účastnického fondu. Má dvě části: úplatu za obhospodařování a úplatu za zhodnocení. U povinného konzervativního fondu nesmí úplata za obhospodařování překročit 0,4 % ročně a úplata za zhodnocení 10 %. U ostatních účastnických fondů jsou limity 1 % a 15 %. Poplatek není běžně vidět jako samostatná měsíční platba z účtu; promítá se do hodnoty fondu. Pro klienta je proto méně nápadný než státní příspěvek, ale dlouhodobě ho nesmí ignorovat.

Čtvrtý filtr je příspěvek zaměstnavatele. Ten může být pro konkrétního zaměstnance ekonomicky důležitější než státní příspěvek, ale má jinou povahu. Není to výnos fondu ani státní podpora k vlastní úložce. Je to benefit nebo zákonný příspěvek zaměstnavatele. Ministerstvo financí upozorňuje, že od 1. ledna 2026 platí povinný příspěvek zaměstnavatele na produkty spoření na stáří pro zaměstnance vykonávající vybrané rizikové práce třetí kategorie. Pro běžného klienta z toho plyne obecnější kontrola: ptát se, zda zaměstnavatel přispívá, podle jakých pravidel a zda je příspěvek podmíněn vlastní úložkou zaměstnance.

Pátý filtr je likvidita. Penzijko není náhrada pohotovostní rezervy. Při předčasném ukončení může účastník dostat odbytné jen při splnění zákonných podmínek; zákon zároveň stanoví, že výše odbytného se určuje po odečtení poskytnutých státních příspěvků. U daňově podporovaných produktů navíc hrozí dodanění dříve uplatněných daňových výhod, pokud klient poruší podmínky. To je přesně rozdíl mezi penězi, které jsou na výpisu, a penězi, se kterými může domácnost volně plánovat při výpadku příjmu.

Pro spotřebitele z toho vychází čtyřkroková kontrola smlouvy. Zaprvé, kolik posílám já sám a zda to vůbec zakládá nárok na státní příspěvek. Zadruhé, zda posílám 1 700 Kč, pokud chci maximální státní příspěvek, nebo zda mám záměrně nižší úložku kvůli rozpočtu. Zatřetí, v jakém účastnickém fondu peníze leží a jaké riziko odpovídá době do výběru. Začtvrté, co se stane, když budu peníze potřebovat dříve, než splním podmínky řádného čerpání.

Pro poradce a produktové týmy je citlivé hlavně slovo “výnos”. Státní příspěvek lze zahrnout do celkové ekonomiky produktu, ale neměl by se prodávat jako jisté zhodnocení celé smlouvy. Klient nevkládá peníze do tabulky státní podpory; vstupuje do dlouhodobého investičního režimu s daňovými a likviditními pravidly. Korektní vysvětlení proto musí oddělit čtyři položky: vlastní příspěvek, státní příspěvek, příspěvek zaměstnavatele a investiční výsledek fondu po nákladech.

Státní příspěvek je dobrý sluha a špatná zkratka. Pomáhá zejména tehdy, když klient rozumí hranicím 500 a 1 700 Kč, má zvolený fond odpovídající horizontu, nepoužívá penzijko jako rezervu na nejbližší výdaj a ví, jak se do celku promítají poplatky a daně. Bez těchto podmínek může stejná viditelná podpora zakrýt riziko, náklad nebo budoucí omezení, které rozhodne o skutečném výsledku.

Tomáš Horák

Contributing writer at Clarqo.