Sponsored

DIP má 244 tisíc smluv. Daňový odpočet není vše

Dlouhodobý investiční produkt se z novinky rychle stal běžnou položkou v nabídkách bank, investičních společností a poradců. Asociace pro kapitálový trh ČR (AKAT) ve své květnové zprávě uvádí, že počet DIP dosáhl k 31. březnu 2026 hodnoty 244 217. Prostředky vedené v rámci DIP podle stejného zdroje činily za první čtvrtletí 9,5 miliardy Kč. Z toho přibližně 4 % připadala na depozita, 90 % na investiční fondy a 6 % na ostatní investice.

To je pro český trh důležité číslo, ale samo o sobě neříká, zda je DIP pro konkrétního klienta dobrý. DIP není jeden produkt. Je to daňová obálka, do které může poskytovatel vložit různé investiční nebo spořicí řešení: fondy peněžního trhu, dluhopisové fondy, akciové fondy, burzovně obchodované fondy (ETF) přes obchodníka s cennými papíry nebo depozitní variantu. Dvě smlouvy se stejným názvem proto mohou mít úplně odlišné riziko, náklady i očekávaný výnos.

První filtr je nákladovost. Klient by neměl porovnávat jen to, kolik si může odečíst ze základu daně. U fondu je potřeba sledovat průběžné náklady, vstupní poplatky, případné výstupní poplatky a náklady zprostředkování. U ETF řešení se přidávají poplatky brokera, měnová konverze a rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou (spread). U depozitní varianty zase hraje roli sazba proti alternativě běžného spořicího účtu nebo termínovaného vkladu. Daňová úleva je jednorázový roční efekt; náklady a alokace působí každý rok.

Druhý filtr je investiční složení. AKAT uvádí, že 90 % prostředků v DIP tvoří investiční fondy. To naznačuje, že DIP se v praxi používá hlavně jako investiční, nikoli vkladový nástroj. Pro mladšího klienta s horizontem několika desetiletí může dávat smysl vyšší akciová složka. Pro klienta blízko důchodu může být stejná akciová expozice příliš volatilní. Daňová podpora tento rozdíl nemaže. Stejný daňový režim může krýt konzervativní fond, široký akciový ETF fond i úzké tematické portfolio.

Třetí filtr je likvidita. Ministerstvo financí popisuje DIP jako produkt se dvěma základními podmínkami pro daňovou podporu: výběr nemá přijít dříve než po 10 letech, tedy 120 měsících od vzniku DIP, a zároveň před dosažením 60 let věku. Finanční správa v květnovém metodickém dotazu k DIP znovu pracuje s testem „120/60“ a upozorňuje, že z hlediska právní jistoty je vhodné mít tyto podmínky ve smlouvě jasně zachycené.

To není detail v obchodních podmínkách. Je to jádro rozhodnutí, jestli peníze do DIP vůbec patří. Rezerva na několik měsíců výdajů má zůstat likvidní mimo dlouhodobou obálku. Pokud klient peníze vybere před splněním zákonných podmínek, může přijít o daňové výhody a řešit dodanění. Výhoda produktu je proto silnější u peněz, které domácnost skutečně umí odložit na stáří, než u peněz určených na byt, auto nebo podnikatelskou rezervu.

Čtvrtý filtr je vztah k penzijnímu spoření. DIP nekopíruje doplňkové penzijní spoření (DPS). Nemá stejnou strukturu státního příspěvku a není omezen jen na účastnické fondy penzijních společností. Zároveň ale automaticky nenahrazuje všechny funkce penzijního produktu. Klient by měl srovnat daňový efekt, případný státní příspěvek u penzijního spoření, příspěvek zaměstnavatele, investiční nabídku, náklady a pravidla výběru. Pro některé domácnosti bude rozumná kombinace DPS a DIP, pro jiné bude lepší držet se jen jednoho řešení.

Samotný daňový limit také vyžaduje přesnost. Ministerstvo financí uvádí, že fyzická osoba si může od základu daně odečíst příspěvky na všechny daňově podporované produkty spoření na stáří a pojištění dlouhodobé péče dohromady až do 48 000 Kč ročně. Nejde tedy o samostatný limit jen pro DIP. Pokud klient už využívá penzijní spoření nebo jiný podporovaný produkt, musí počítat celkový součet, ne izolovanou smlouvu.

Pátý filtr je role zaměstnavatele. Podle Ministerstva financí jsou příspěvky zaměstnavatele na daňově podporované produkty spoření na stáří osvobozené u zaměstnance dohromady až do 50 000 Kč ročně. Finanční správa letos potvrdila, že osvobození se může vztahovat i na nepeněžní příspěvek na DIP, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Ekonomika rozhodnutí proto vypadá jinak u klienta, kterému zaměstnavatel pravidelně přispívá, než u klienta financujícího DIP čistě ze svého příjmu.

Ani příspěvek zaměstnavatele ale není automatická omluvenka pro slabý produkt. Zlepšuje vstupní matematiku, zatímco vysoké náklady ji mohou postupně snižovat. Profesionálové v bankách, investičních společnostech a poradenských sítích by proto neměli z DIP dělat jen prodejní slogan o daních. Daňový odpočet může zlepšit čistý výsledek, ale nezachrání drahý, nevhodně složený nebo příliš rizikový produkt.

Pro banky a investiční společnosti je rychlý náběh DIP obchodní příležitost i reputační test. Pokud bude produkt komunikován jako jednoduchá daňová výhra, trh si koleduje o zklamání při prvním větším propadu akcií nebo při předčasných výběrech. Pokud bude komunikován jako dlouhodobý investiční účet s jasnými náklady a pravidly, může posunout část českých úspor z krátkodobých depozit do dlouhodobějšího kapitálu.

Spotřebitel by si měl před podpisem položit tři praktické otázky. Do čeho přesně budou peníze investovány? Kolik zaplatí ročně na všech nákladech? Co se stane, když bude peníze potřebovat dřív? Teprve potom má smysl počítat daňový efekt. DIP není automaticky lepší než běžná investice mimo daňovou obálku. Je lepší jen tehdy, když daňová výhoda nepřekryje slabé investiční parametry.

Růst na 244 217 smluv ukazuje, že produkt si našel místo. Další fáze už nebude o tom, jestli DIP existuje v nabídce. Bude o tom, zda klient pozná rozdíl mezi daňovou obálkou, investičním portfoliem a prodejním argumentem.

Zdroje

Tomáš Horák

Contributing writer at Clarqo.