Sponsored

Vláda chystá kompenzaci pro seniory v penzijku

Vládní návrh kompenzace pro část seniorů v penzijku vypadá jako úzká technická oprava. Ve skutečnosti ale ukazuje širší slabinu třetího pilíře: produkt je prodáván jako dlouhodobé spoření na stáří se státní podporou, ale jeho hodnota pro konkrétního klienta závisí na kombinaci státní pobídky, daňového režimu, investičního rizika a pravidel pro odchod. Když se jedna část změní, klient nemusí mít jednoduchou cestu ven.

Jádro sporu vzniklo 1. července 2024. Ministerstvo financí tehdy změnilo parametry státní podpory ve třetím pilíři. U běžných účastníků se posunul interval pro státní příspěvek: nově se státní příspěvek poskytuje při měsíční úložce od 500 do 1 700 Kč a v tomto pásmu činí 20 % vkladu účastníka. Zároveň ale skončilo vyplácení státního příspěvku účastníkům, kterým byl přiznán starobní důchod, a to i v případě důchodu bez výplaty. Ministerstvo tehdy argumentovalo tím, že třetí pilíř má sloužit dlouhodobému odkládání spotřeby před důchodem, ne krátkodobému spořicímu produktu se státní podporou.

Pro část seniorů byl problém v načasování. Kdo už měl smlouvu dlouho a peníze vybírat mohl, ten měl více možností. Kdo si ale doplňkové penzijní spoření založil krátce před změnou, narazil na minimální doby spoření. Podle vládního popisu pravidel platí, že při ukončení do dvou let může účastník přijít i o vlastní úložky. Při spoření mezi dvěma a pěti lety se vracejí vlastní vklady, ale účastník ztrácí připsané státní příspěvky a případné daňové zvýhodnění. Alternativou bylo pokračovat bez státního příspěvku, často jen proto, aby se doběhla lhůta pro odchod bez sankce.

Vláda 2. února 2026 oznámila, že Ministerstvo financí připraví koaliční novelu, která má tuto skupinu řešit. Podle vyjádření ministryně financí se má zrušit uzamčení přibližně 180 000 důchodců, kteří ve třetím pilíři dál spoří bez státního příspěvku a dosud nemají odspořeno pět let. Druhá část má být jednorázová kompenzace pro klienty, kteří už odešli se ztrátou: zhruba 100 lidí s dobou spoření pod dva roky a asi 14 000 lidí s dobou spoření mezi dvěma a pěti lety. Náklady pro státní rozpočet vláda odhadla přibližně na 60 milionů Kč.

Asociace penzijních společností ČR v březnu návrh popsala podobně: senioři, kteří po odebrání státního příspěvku penzijko předčasně ukončili a ztratili vlastní prostředky, státní příspěvky nebo daňovou výhodu, by mohli dostat finanční kompenzaci. APS zároveň uvedla, že novela počítá s celkovou hodnotou až 60 milionů Kč a má umožnit dotčené smlouvy ukončit bez sankce. Důležité je slovo „návrh“. Pro klienty to zatím není hotová výplata, ale legislativní proces, který musí přesně určit nárok, postup žádosti a roli penzijních společností.

Pro spotřebitele je z případu důležitější obecná lekce než samotná kompenzace. Třetí pilíř není účet, ze kterého lze kdykoli odejít bez následků. Má produktovou logiku dlouhodobého spoření a stát ji podporuje jen při splnění podmínek. Když někdo vstupuje do penzijka v předdůchodovém věku, musí se ptát jinak než třicátník. Nejen „kolik dostanu od státu“, ale také „kdy mohu odejít“, „co se stane při změně zákona“, „jaké peníze bych při předčasném ukončení ztratil“ a „jestli mi daňové zvýhodnění vůbec k něčemu je“.

Data APS ukazují, že nejde o okrajový produkt. Na konci roku 2025 si ve třetím pilíři spořilo nebo investovalo 3 890 216 účastníků a penzijní společnosti spravovaly 659,715 miliardy Kč. Trh se ale přesouvá. V doplňkovém penzijním spoření bylo 2 179 237 účastníků s majetkem 310,666 miliardy Kč, zatímco ve starých transformovaných fondech, do kterých se od konce roku 2012 nedá vstupovat, zůstávalo 1 710 979 účastníků s majetkem 349,049 miliardy Kč. Za rok 2025 podle APS ubylo celkem 91 912 účastníků třetího pilíře; transformované fondy ztratily 271 463 lidí a účastnické fondy přidaly 179 551 lidí.

Rozdíl mezi starým a novým penzijkem je pro rozhodování zásadní. Transformované fondy historicky nabízely garanci nezáporného ročního zhodnocení, ale typicky za cenu velmi konzervativní investiční strategie. Účastnické fondy v doplňkovém penzijním spoření mohou nést tržní riziko, ale umožňují dynamické a vyvážené strategie. APS za rok 2025 uvádí průměrné zhodnocení 16,5 % u dynamických účastnických strategií, 9,09 % u vyvážených a 2,53 % u konzervativních. Šestiletý průměr podle APS činil 8,65 % ročně u dynamických fondů, 4,75 % u vyvážených a 1,87 % u konzervativních. To nejsou garance budoucnosti; jsou to historická čísla, která mají smysl číst spolu s rizikem a horizontem.

Z praktického pohledu by si klient měl u penzijka kontrolovat čtyři věci. První je státní příspěvek: jestli na něj vůbec má nárok a jaká výše vlastní úložky dává smysl po změně pravidel. Druhá je daň: jestli má zdanitelné příjmy, ze kterých může uplatnit odpočet, a jestli by při porušení podmínek musel podporu dodanit. Třetí je likvidita: po jaké době lze produkt ukončit a jaké sankce nebo vratky podpory hrozí. Čtvrtá je investiční profil: zda fond odpovídá horizontu, toleranci rizika a účelu peněz.

Pro profesionály z bankovního a poradenského prostředí je případ signálem reputačního rizika. Produkt, který je formálně správně nastavený, může být klientem vnímán jako neférový, pokud se změna státní podpory potká s tvrdou výstupní podmínkou. Právě u státem podporovaných produktů nestačí vysvětlovat výnos a příspěvek. Stejně důležitý je scénář předčasného odchodu a změny veřejné podpory. U seniorů a lidí těsně před důchodem je to hlavní část poradenství, ne poznámka pod čarou.

Kompenzace může konkrétním lidem napravit část ztráty. Systémově ale neřeší základní napětí třetího pilíře: stát chce podporovat dlouhodobé spoření, penzijní společnosti spravují produkty s vlastními pravidly a klienti často vnímají penzijko jako bezpečné místo pro peníze se státním bonusem. Když se tyto tři představy rozejdou, cena se neukáže v reklamním letáku, ale až při pokusu odejít.

Source Notes

Tomáš Horák

Contributing writer at Clarqo.