Sponsored

Majetek u brokera chrání oddělení a evidence

Investor často stráví více času výběrem akcie, burzovně obchodovaného fondu (ETF) nebo podílového fondu než otázkou, co se stane při provozním selhání brokera. Přitom nejde o okrajovou technickou poznámku. Obchodní účet kombinuje několik různých vztahů: vlastnictví cenných papírů, pohledávku na vydání zákaznického majetku, neinvestovanou hotovost a pravidla náhradového systému. Každá část má jiný právní režim a jiný typ rizika.

Základní rozdíl stojí mezi investičním rizikem a rizikem instituce. Když cena akcie nebo ETF klesne, jde o tržní ztrátu investora. Garanční fond obchodníků s cennými papíry (GFO) takovou ztrátu nehradí. Náhradový systém řeší jinou situaci: obchodník s cennými papíry z důvodů souvisejících s vlastní finanční situací nedokáže vydat zákaznický majetek. Právě proto je nepřesné mluvit o „pojištění investice“ ve stejném smyslu jako o pojištění vkladu v bance.

Český zákon o podnikání na kapitálovém trhu pracuje s principem oddělení zákaznického majetku. Pokud je vydáno rozhodnutí o úpadku obchodníka s cennými papíry, majetek zákazníka podle § 132 nevstupuje do majetkové podstaty obchodníka a insolvenční správce jej má vydat zákazníkovi včetně výnosů. To je pro klienta klíčová ochrana. Akcie, podílové listy nebo jiné investiční nástroje držené pro klienta nemají být používány jako majetek brokera.

Oddělení majetku ale automaticky neznamená hladký převod během několika dnů. Praktický výsledek závisí na kvalitě evidence, řetězci úschovy, zahraničním depozitáři, typu cenného papíru a tom, zda investiční nástroje skutečně existují v množství odpovídajícím nárokům klientů. Pokud jsou zastupitelné investiční nástroje k dispozici jen částečně, zákon popisuje poměrné vydání a zpeněžení zbytku. Pro investora nejde o běžný tržní problém, ale o provozní problém návratu majetku.

GFO nastupuje až pro nevydaný zákaznický majetek. Fond na svém webu uvádí, že zajišťuje výplatu náhrad zákazníkům obchodníků, kteří nejsou schopni plnit závazky spočívající ve vydání majetku zákazníkům. Náhrada činí 90 procent nevydaného zákaznického majetku, nejvýše však částku odpovídající 20 000 eur pro jednoho zákazníka u jednoho obchodníka s cennými papíry. Stejný limit a výpočet vychází ze zákona: rozhodná je hodnota k datu, kdy fond obdrží oznámení České národní banky (ČNB), a započítávají se i závazky zákazníka vůči obchodníkovi.

To vede k prvnímu scénáři: český nebankovní broker. Klient drží akcie a ETF, část hotovosti nechává na obchodním účtu. Pokud broker selže, primární cesta je vydání zákaznického majetku nebo jeho převod k jinému obchodníkovi. Náhrada z GFO se řeší až pro tu část majetku, kterou nelze vydat. Investor proto sleduje hlavně licenci, evidenci, výpisy, smluvní podmínky, model úschovy a evidence a to, zda obchodník skutečně spadá do českého režimu. ČNB zveřejňuje seznamy regulovaných a registrovaných subjektů v databázové aplikaci JERRS; ověření subjektu je první kontrola před otevřením účtu.

Druhý scénář je zahraniční broker z Evropské unie (EU). Evropský režim umožňuje poskytování investičních služeb přes pobočku nebo přeshraničně. ČNB u zahraničních obchodníků řeší mimo jiné pasportizaci, tedy využití licence z domovského státu pro služby v jiné zemi EU, a dohledové povinnosti. Náhradový systém se ale typicky řídí státem, ve kterém má obchodník sídlo nebo relevantní pobočku. Evropská komise u systémů náhrad investorů uvádí minimální úroveň ochrany 20 000 eur na investora. Praktická otázka pro českého klienta tedy nezní jen „má broker licenci“, ale také podle kterého státu je účet veden, jaký fond by řešil náhradu a v jakém jazyce a lhůtách by klient uplatňoval nárok.

Třetí scénář je neinvestovaná hotovost. Peníze, které klient pošle brokerovi před nákupem nebo nechá po prodeji na obchodním účtu, se intuitivně podobají bankovnímu zůstatku. Právně ale mohou být v jiném režimu. Zákon při výpočtu náhrady z GFO zahrnuje i složky zákaznického majetku, které nemohly být vydány, a výslovně odděluje situaci peněžních prostředků svěřených obchodníkovi, který je bankou nebo pobočkou zahraniční banky, pokud jsou vedeny na účtech pojištěných podle bankovního režimu. Garanční systém finančního trhu u bankovních vkladů uvádí 100 procent vkladu do ekvivalentu 100 000 eur na klienta u jedné instituce. Hotovost u brokera proto nelze automaticky číst jako běžný pojištěný vklad; rozhoduje právní postavení instituce a konkrétní vedení prostředků.

Čtvrtý scénář je převod portfolia. Při běžné změně brokera nejde o náhradu, ale o administrativní přesun cenných papírů mezi evidencemi, správci a depozitáři. Investor potřebuje znát identifikátor cenného papíru ISIN, počet kusů, trh, měnu, poplatky za převod a daňovou evidenci původních nákupů. Patria ve vzdělávacím materiálu k fungování investování připomíná, že přes licencovaného obchodníka lze získat přístup na kapitálové trhy a že vlastníkem akcií je klient, ne obchodník. Tato věta je důležitá, ale sama o sobě nenahrazuje kontrolu smlouvy a výpisů. Klient by měl mít průběžně uložené potvrzení o obchodech a pravidelné stavy účtu, aby při převodu nebo sporu dokazoval, co přesně drží.

Pro profesionály ve finančním sektoru je podstatné neplést tři vrstvy ochrany do jedné marketingové odpovědi. První vrstva je regulace a dohled: obchodník má mít oprávnění a plnit pravidla evidence, informování a správy zákaznického majetku. Druhá vrstva je majetkové oddělení: cenné papíry klienta mají být vraceny nebo převáděny, ne rozdělovány mezi věřitele brokera. Třetí vrstva je kompenzace: GFO nebo zahraniční systém náhrad investorů kryje až zbytek, který nelze vydat, a to jen do limitu.

Pro spotřebitele z toho plyne jednoduchý kontrolní seznam. Před otevřením účtu ověřit subjekt v seznamu ČNB nebo u domovského regulátora. Před zasláním větší hotovosti zjistit, zda jde o bankovní vklad, zákaznické peníze u obchodníka, nebo jiný smluvní režim. Průběžně ukládat výpisy a potvrzení o obchodech. U větších portfolií rozumět tomu, kdo je broker, kdo je správce nebo depozitář cenných papírů a jak se portfolio převádí. A při srovnávání brokerů nepřikládat stejnou váhu aplikaci, poplatku za nákup a právní infrastruktuře účtu. Právě poslední položka rozhoduje ve chvíli, kdy se z investičního výběru stane otázka návratu majetku.

Zdroje

Tomáš Horák

Contributing writer at Clarqo.